Jdi na obsah Jdi na menu
 


Aktinidie - KIWI

 

Aktinidie arguta 

Atinidie kolomitka

Aktinidie stříbrná

Velkoplodá aktinidie čínská

 

ObrazekToto nám známé a v obchodech běžně dostupné exotické ovoce se začíná pěstovat i v našich podmínkách.Typické kiwi Actinidia chinensis můžeme pěstovat v teplých oblastech, kde teplota neklesá pod -10 °C. U nás se pěstuje jen okrajově v chráněných jižních polohách nebo ve sklenících, protože hrozí namrznutí výhonků až celkové vymrznutí rostlin.

Do našich podmínek jsou vhodnější drobnoplodé druhy, jako Actinidia kolomikta, Actinidia arguta a další, které snášejí poklesy teplot až na -25 °C, některé krátkodobě až na -40 °C. Jejich plody jsou menší než klasické kiwi a konzumují se i se slupkou, která je hladká bez ochlupení. Plody obsahují vitamín C, jehož podíl je zde několikanásobně vyšší než v černém rybízu a mnoho dalších vitamínu a nutričně cenných látek. Jsou výborné k přímé spotřebě, je možné je použít do ovocných salátů a koláčů, kterým dodají specifickou chuť.

ACTINIDIA KOLOMIKTA - je liána s výhonky dlouhými 4 až 6 metrů, má pestře zbarve- né listy, které jsou zpočátku krémově žluté a později se mění na karmínově červené. Je cizosprašná a její oválné plody jsou zelenožluté barvy, velké asi 2,5 cm a dozrávají v srpnu.

ACTINIDIA ARGUTA - Vytváří výhonky dlouhé až 10 metrů s ročním přírůstkem okolo 1 metru. Její odrůdy nejsou tak odolné jako odrůdy Actinidie kolomikty, spolehlivě však snesou mrazy do -25 °C. Většina odrůd je cizosprašná a potřebuje k opylování samčí rostlinu. Pro dokonalé opylování bychom měli dodržovat pravidlo, že na jednu samčí rostlinu připadá osm samičích. 

ACTINIDE ARGUTA - ISSAI  -  Samosprašná odrůda středně silného růstu, která snáší mrazy do -25 °C. Oválné zelenožluté plody velikosti asi 2,5 cm dozrávají na přelomu září a října. Rostliny mají lesklé zelené listy, které se na podzim zbarvují do žluta. Vyznačuje se velmi brzkým nástupem plodnosti. Actinidiím nejvíce vyhovují výživné nezamokřené, ale ani nevysychavé půdy s pH 5,5 až 6,5. Vápenaté a neutrální půdy je proto třeba před výsadbou jemně okyselit vřesovištní rašelinou nebo lesní hrabankou. Jsou sice spolehlivě mrazuvzdorné, mladé jednoleté sazenice je však vhodné první rok po výsadbě na zimu přikrýt chvojím, slámou, listím apod. Výhodnější však je - vysazování do volné půdy až třetím rokem. Nevýhodou je, že mají skolon k cizosprašnosti, což se docela málo ví.

ACTINIDIE STŘÍBTNÁ  / Actinidia Polygama /

Je málo vzrůstná, vysazujeme na vzdálenost 1,5 až 2 m, plody jsou válcovité o šířce 3 cm a mají nejvyšší obsah vitamínu "A" ze všech Aktinidií. Rostlina snáší nejnižší teploty –30°C. Tento druh kvete v červnu a není tak ohrožován pozdními jarními mrazíky. Drobné bílé květy opylují včely. Ze všech druhů drobnoplodých kiwí je nejvíce náročná na teplo a pokud je chladný podzim, špatně dozrává. Nedozrálé plody jsou nejedlé, mají palčivou, pepřovitou chuť. Tento druh lépe chutná, je-li plod posolen. Plody dozrávají v říjnu, mají žlutou až oranžovou barvu a vyžadují ochranu před ptáky. Pro dozrání plodů vyžaduje 180 bezmrazých dnů. Vedle jedlých plodů je to velice dekorativní druh, neboť listy mají stříbřitou barvu a ve větru se zdaleka lesknou. Mladé sazenice je třeba v prvních letech chránit před kočkami, které je rády vyhrabují a okusují. Rostlina totiž obsahuje v listech halucinogenní a sedativní látky, které kočky velice dráždí. Ovoce dále obsahuje látku polygamol, která se užívá jako srdeční tonikum. Výtažky z plodů jsou používány k léčbě koliky a revmatismu.

VELKOPLODÁ AKTINIDIE ČÍNSKÁ  / Aktinida chinensis /

 Poskytující oblíbené ovoce zvané kiwi, známé z obchodů – je značně teplomilná a venku ji u nás lze pěstovat, ovšem na trvalé stanoviště ji vysadíme až třetím rokem, jinak je schopna zcela vymrznout. Jsou v našich podmínkách rostliny, které bez znatelného poškození přežívají teploty i pod  -25 oC, i když literatura uvádí absolutní minimum -16oC. Potenciál těchto rostlin je třeba u nás rozšířit. Já sám jsem si řízek z této rostliny sehnal a budu jí vysazovat v nm výšce vyšší než 450 m nad mořem. Podle teorie by rostlina měla vymrznout. Ale věřím, že se tak nestane. 

Actinidiím nejvíce vyhovují výživné nezamokřené, ale ani nevysychavé půdy s pH 5,5 až 6,5. Vápenaté a neutrální půdy je proto třeba před výsadbou jemně okyselit vřesovištní rašelinou nebo lesní hrabankou. Jsou sice spolehlivě mrazuvzdorné, mladé jednoleté sazenice je však vhodné první rok po výsadbě na zimu přikrýt chvojím, slámou, listím apod. Jelikož jsou popínavé vyžadují actinidie oporu a to ve formě vysokého pevného kůlu, ke kterému rostliny vyvazujeme, podobně jako při pěstování révy na hlavu, pergoly,... Rostliny se vysazují ve vzdálenosti minimálně 1 m. Vzdálenost samčí od samičí rostliny se doporučuje maximálně 10 m. Při výsadbě doporučujeme označit názvem, druhem a pohlavím rostliny, které usnadní identifikaci druhu a pohlaví při náhodném úhynu jedné z rostlin. Díky silnému růstu je nezbytný pravidelný řez. Nejčastěji se odstraňují zahušťující výhonky. K dosažení tvorby plodných výhonků používáme podobný řez jako u révy, je však třeba pamatovat na to, že nejvíce květních poupat se vytváří na jednoletých výhoncích po sedmý až osmý list. Odplozené větve proto zkracujeme na několikaoký čípek, z něhož na jaře plodné výhonky vyrostou. Řez provádíme v jarním období, kdy je menší riziko namrznutí. K chorobám a škůdcům nejsou actinidie náchylné. Rostliny poskytují vysokou úrodu - z jedné pětileté rostliny, samozřejmě za přítomnosti opylovače, můžeme sklidit až několik kilogramů ovoce.

 

 

Příčiny neplodnosti kiwi, řez rostlin.

 

    Nejrozšířenějším druhem čnělkovce ovocného (aktinidie) mezi zahrádkáři je Actinidia arguta - aktinidie význačná. Jedná se o drobnoplodé kiwi, jehož plody dorůstají velikosti angreštu. Příčin neplodnosti těchto rostlin, pěstovaných na zahrádce může být několik.

    1. Aktinidie množené ze řízků kvetou dříve, než semenáče. Řízkované rostliny samčí kvetou již v druhém roce stáří a samičí rostliny až ve čtvrtém roce. Dokud nekvetou obě pohlaví současně, nemůže kiwi plodit.

    2. Rostliny vypěstované ze semen začínají kvést nejdříve v pátém až šestém roce stáří. Je zapotřebí připomenout, že v populaci semenáčků převládají rostliny samčí z 80 - 90 %, které nejsou plodné. Samčí rostliny dávají pouze pyl a nevytváří plody. Zbývajících 10 - 20 % jsou rostliny samičí, které plodí za předpokladu, že byly opyleny rostlinou samčí. Bezpečné rozlišení samčích a samičích rostlin je možné až v době květu. Samčí rostliny mají v květu vyvinuté, dozrávající prašníky a zakrnělý (nefunkční) semeník včetně blizen. Samičí rostliny mají v květu vyvinutý semeník s bliznami a prašníky. V samičích květech jsou funkční pouze blizny se semeníkem. Prašníky bývají méně vyvinuty a nebo dávají pyl, který neklíčí na bliznách v rámci téhož květu (téže rostliny). Odlišnosti mezi jednotlivými květy jsou patrné z obrázků na vnitřní barevné stránce obálky. Při výsadbě rostlin kiwi se doporučuje umístit jednu samčí rostlinu na 6 - 8 rostlin samičích, vzdálenost rostlin při výsadbě se doporučuje 1,5 - 2 m.

    3. Někteří prodejci nabízejí rostliny samosprašné. To znamená. že na jedné rostlině se nacházejí květy, které mají vyvinutý semeník s bliznami i s prašníky. Pyl klíčí na bliznách v rámci jednoho každého květu na stejné rostlině. Rostlin samosprašných se vyskytuje málo a většina může být nejistě samosprašných. V některém roce dochází k nedokonalému vývoji především prašníků, kdy není přítomen klíčivý pyl. Potom i tzv. samosprašné aktinidie nejsou opyleny a nepřinesou plody. Z toho důvodu je vhodné i ve výsadbě samosprašných aktinidií vysázet i spolehlivou samčí rostlinu, nebo naroubovat do koruny samosprašné rostliny roub rostliny samčí. 4. Počítejte i s tím, že vynalézavost některých prodávajících firem je pozoruhodná. Do jednoho kontejneru vysází společně rostliny samčí i samičí. Tento pár, který se růstově proplétá, prodávají jako samosprašné kiwi. Rostlina samčí bývá vzrůstnější a slabší rostlinu samičí utlačuje a způsobí její pozdější uhynutí a tím se zakoupené kiwi se stává neplodné. Proto je dobré tuto skutečnost zjistit včas a rozdělit rostliny při výsadbě a každou zasadit zvlášť.

 

Obrazek
Detail samice
Obrazek
Detail samčího květu

    5. Důležitý je i řez plodících aktinidií. A. arguta vytváří v první růstové fázi (od narašení do konce června) nové přírůstky dlouhé přes 1 až 2 metry. Na těchto dlouhých letorostech vyrůstají v druhé růstové fázi (červenec až srpen) přírůstky kratší, na kterých aktinidie příští rok plodí. Z toho důvodu je vhodné nové, dlouhé přírůstky zkrátit na 5 - 6 oček (za pátým až šestým listem) od báze výhonu. Termín zkrácení je nejvhodnější koncem června až začátkem července. Nový obrost, který po tomto zakrácení naroste, bývá v příštím roce plodný. Slabý obrost, který je hodně rozvětven a neplodí, můžeme během vegetace odstranit. Kiwi se nedoporučuje řezat v předjaří a na jaře před rašením, kdy hodně roní mízu.

    6. Jednou z příčin neplodnosti, nebo slabé plodnosti mohou být i nevhodné podmínky na stanovišti. Extrémně nepříznivé podmínky mají vliv na snížení plodnosti. Kiwi vyžaduje propustné vlhčí a úrodné půdy. Pro pěstování se nedoporučují půdy vápenité, nebo přihnojování vápenatými hnojivy. Vhodná jsou hnojiva organická (tří- až čtyřletý rozleželý hovězí hnůj, rašelina, vyzrálý kompost). Půdu stačí vylepšit do hloubky 25 - 30 cm.
    Kiwi vyžaduje také dostatek světla, ale nesnáší přímý sluneční úpal. Je vděčné za přistínění mezi 12 - 15 hod, pokud je vysazeno na celodenním slunci. Přistínění může zajistit např. větší strom, vhodná je výsadba k východní, nebo západní zdi domu. Občasná zálivka za suchého počasí je velmi prospěšná.

    7. Výsadbový materiál nakupujte u spolehlivých firem, které mohou dát záruky na pravost nabízených druhů a odrůd. Nákup u neznámých prodejců při různých celostátních výstavách je riskantní. Někteří prodávají dosud neplodící semenáčky a vydávají je za samosprašné rostliny. Mladé rostliny předpěstované ve skleníku trpí často sviluškou, na ošetření je vhodný přípravek OMITE. Po výsadbě rostlin na trvalé stanoviště sviluška již rostliny kiwi nepoškozuje.

    V prvním roce po výsadbě chráníme před zimou mladé rostliny nakopčením zeminou a kořenovou přikrývkou z chvojí. V dalších letech rostliny přikrývku na zimu nepotřebují.

 

Řez rostlin po výsadbě a v prvních letech:

Obrazek

 

 

 

 

 

 

MINIKIWI – rady pro úspěšné pěstování

● Sazenice
Sazenice nakupujeme hrnkované z prověřených zdrojů s označeným pohlavím a pokud možno i odrůdou. Nákup z náhodných zdrojů vede často k rozčarování, kdy po několika letech místo očekávaného kvetení a plodů rostliny nekvetou vůbec, nebo jen samčími květy, „samosprašné“ pak kvetou, ale neplodí. Nejde snad ani tak o finance, jako o ztrátu času a případné zklamání. Sám jsem viděl, jak v jednom z největších renomovaných zahradnictví nabízeli překvapivě velké množství na pohled kvalitních sazenic A. arguta za rozumnou cenu. Na podzim 2006 byly označeny jako samosprašné, stejné rostliny pak na jaře 2007 názvem moderní samičí zahraniční odrůdy…
● Výběr odrůd
Výběr odrůd A. arguta je v současnosti poměrně široký. Dostupné jsou jak odrůdy, které se na našem území úspěšně pěstují již desítky let a jsou s nimi dobré zkušenosti, tak nově i moderní odrůdy ze zahraničí. Současně existují i odrůdy A. arguta a A.colomicta, které byly vyšlechtěny našimi pěstiteli. U starších odrůd často není známý původ, ani odrůda, případně jsou názvy odrůd nesprávné. Tak jako v jiných oblastech existují i pěstitelé sběratelé, kteří mají 20 a více odrůd aktinidií. Získávání dalších odrůd je pro ně jak zábavou, tak možností srovnání vlastností jednotlivých odrůd. Neexistuje přímé doporučení k výběru odrůd. Pěstitelé často chtějí jen tu nejlepší odrůdu, s nejvyšším výnosem, s největšími, nejsladšími a nejvíce aromatickými plody. Takovým pěstitelům pak doporučuji, aby si vysadili více odrůd a tu svoji nej si mezi nimi našli. Vodítkem k výběru může být i popis některých odrůd. Upozorňuji jen, že starší odrůdy jsou v podmínkách našich pěstitelů plně srovnatelné, v některých vlastnostech jako chuť i aroma mohou nové odrůdy i předstihnout. U nově šlechtěných odrůd se kromě velikosti a chuťových vlastností sledují i vlastnosti důležité pro průmyslový způsob pěstování a zpracování, možnost mechanizované sklizně, skladovatelnost, odolnost při dopravě a další.
● Samosprašné odrůdy A. arguta
Začínající pěstitele mají často snahu pěstovat jen to, co je užitečné, to co přináší ovoce a zbytečně nezabírá místo. Samčí rostliny proto považují za zbytečné. Lze zaznamenat vlny obrovského zájmu o sazenice samosprašných odrůd. Pozor, často však jsou takto nabízeny semenáče, cizosprašné, v lepším případě pak částečně samosprašné aktinidie. Po 3-4 letech pak ti stejní zájemci shánějí samčí rostliny. Spolehlivě samosprašnou odrůdou A. arguta je ISSAI, která však v našich podmínkách trpí namrzáním a pomalu přirůstá. Prodejci si tyto omezující vlastnosti uvědomují a ISSAI nabízí téměř výhradně jako balkónové kiwi. Z částečně samosprašných (znamená to, že z velkého množství květů se vzniká pouze nepatrné množství, tj. několik kusů plodů) jsou uváděny například odrůdy WEIKI (synonymum BAYERN) a JUMBO (synonyma JUMBO VERDE a AMBROSIA). U uvedených částečně samosprašných odrůd se při mých pokusech bez samčí rostliny nepodařilo získat žádné plody. U známého, který má 15 roků starý keř odrůdy BAYERN bez přítomnosti samčí rostliny pak jen několik kusů plodů. Po vysazení a zakvetení samčí rostliny lze očekávat znatelné zvýšení úrody. V případě, že chceme z cizosprašných i částečně samosprašných rostlin sklízet pravidelně kvalitní ovoce je výsadba jedné nebo více samčích rostlin nutností. I u samosprašných odrůd přítomnost samčí rostliny zvýší počet a kvalitu plodů.
● Výběr sazenic k výsadbě
Vysazujeme jedno, nebo dvouleté sazenice z prověřených zdrojů. Sazenice by měla mít především zdravé kořeny, na tom, zda je nadzemní část tvořená jedním slabým vyvedeným výhonem, nebo několika výhony, často i vodorovnými zastřiženými bez vyvedení až tak mnoho nezáleží. Po zakořenění, nejpozději však na jaře příštího roku sazenice vyžene výhony, které jsou silnější a delší, než tomu bylo před vysazením.
● Poměr samičích a samčích rostlin
Pro spolehlivé opylení samičích rostlin se doporučuje 1 samčí na 6-8 samičích rostlin, nebo vzdálenost do 30 m. Není na škodu když na uvedené množství budou vysazeny 2 samčí rostliny. Pro vytvoření plodů je důležité, aby se samčí a samičí rostliny v době kvetení potkaly. Pokud vysadíme samčí rostlinu do odlišných podmínek, například do trvalého stínu, může se její kvetení opozdit. Při špatném počasí může mít vliv i vzdálenost jednotlivých rostlin. Přenos pylu kromě větru zajišťuje i hmyz, včetně včel.
● Stanoviště
A. argutu a A. colomictu lze pěstovat na téměř celém území naší republiky s výjimkou nejvyšších poloh. Nejvhodnější jsou osluněná stanoviště, možné je i částečné zastínění. Velmi vhodná je výsadba na jižní straně plotů a staveb. V poslední době se začíná používat i k zakrytí pergol, kde kromě estetické hodnoty i stíní. Podobně se používá i k zakrytí plotů, kde v době vegetace brání pohledům zvenčí. Naprosto nevhodná jsou stanoviště v mrazových kotlinách, větrná nebo zamokřená, ale i vysušená stanoviště. Nevhodná jsou místa, kde se může vyskytnout stojící voda a to i po tání sněhu. Při plánování stanoviště nezapomeňte, že aktinidie jsou dlouhověké liány a na jednom místě mohou být desítky let.
● Doba výsadby
Hrnkováné sazenice lze vysazovat v průběhu celého roku.Obecně lze vysazovat sazenice v období vegetačního klidu, narašené, nebo v plné vegetaci. Velmi vhodná je výsadba sazenic ve vegetačním klidu na podzim nebo na jaře. Z důvodu v posledních letech opakovaných mrazíků na počátku vegetace preferuji jarní výsadbu narašených rostlin nejdříve po období Zmrzlých mužů, spíše však později. Je zřejmé, že sazenice vyráží, je životaschopná a další výskyt mrazů je málo pravděpodobný. V případě neúspěchu při výsadbě pěstitel pak musí hledat chybu většinou u sebe před jednoduchým zdůvodněním, že to bylo sazenicí.
● Vlastní výsadba
Sazenice vysazujeme na vzdálenost 2-4 m od sebe, Rozměr díry, kde by měla být nakypřená a prohnojená zemina by měl být asi 40x40X40 cm, někdy se používá i brázda do které se jednotlivé sazenice vysazují. Sazenici vyklopíme z kořenáče, dáváme pozor na narašené výhonky, které jsou křehké. Sázíme na vodu, obsypeme zeminou, sázíme nepatrně výše, než je povrch záhonu, nezapomeneme zeminu v okolí sazenice lehce přimáčknout a zalijeme. Vysazenou narašenou sazenici po výsadbě částečně zastíníme. Doporučuji mladé sazenice chránit před ničením kočkami například králičím pletivem. Okolí mladé sazenice udržujeme v bezplevelném vztahu. Můžeme mulčovat rostlinným materiálem, mulčujeme-li dřevní hmotou nebo kůrou nedáváme ji přímo k výhonům. Již při výsadbě je vhodné počítat s tím, že aktinidie jsou pravé točivé liány a připravit jim odpovídající oporu. I pokud plánujeme výstavbu opory v budoucnosti vysazujeme sazenice ke sloupku (betonářské železo, plastový sloupek v nouzi pak bambusová, nebo dřevěná tyč). V místech, kde se vyskytují ve větší míře hryzci kteří poškozují kořeny ovocných stromů a dalších plodin je nutné umístit dostatečně velké koše vyrobené z králičího pletiva do vykopaných jam a teprve do nich sazenice vysadit.
● Opory
Aktinidie patří k pravým točivým liánám s délkou výhonů až několik desítek metrů. Mohou se pnout po plotech, stromech, pergolách. Ve většině případů se však pěstují na speciálně postavených oporách. Mohou mít podobu od jednoduchých opor ve tvaru T, různých žebříků, mříží například pro betonáře, až po drátěnky jako pro vinnou révu. Často se také pěstují na plotech a na pergolách. Při pěstování na plantážích se používá drátěnka tvořená nosnými dráty na vodorovném části T opory, každá rostlina je pak k nosným drátům přivedena jednoduchým sloupkem, nebo drátem. S ohledem na dlouhověkost aktinidií, velké statické i dynamické zatížení jednak listy, tak i větrem a vodou pří deštích je nutné vybrat vhodný materiál, jeho průřez i jeho ochranu před vlivy okolí. Podobně tak volíme rozměry a výšku opory. Vhodnější se jeví použití kovových opor, než dřevěných. Velká diskuze se vedla ohledně použití oplastovaných kovových trubek, mříží a nosných drátů pro výstavbu opor. Plast zde má tvořit tepelnou izolaci a aktinidie se by se pak měly ochotněji pnout než na rozpáleném, nebo promrzlém kovu. Mimo diskuzi je, že takto upravené železo, je lépe chráněno proti korozi.
● Půdní podmínky, příprava
Na půdu nejsou aktinidie příliš náročné. Protože však budeme chtít, aby rostliny rostly a přinášely plody i několik desetiletí je vhodné, pokud se přímo nejedná přímo o výsadbu na vyhnojený záhon připravit místo promísením původní zeminy s kompostem, je-li možnost pak zkompostovaným hnojem. Lze očekávat, že v takto nakypřeném, pohnojeném místě probíhají biochemické procesy, rozmnoží se půdní červi a objeví se i krtek. Rostliny proto vysazujeme později, až se poměry v zemině vyrovnají. Příliš alkalickou půdu můžeme upravit přidáním rašeliny, abychom omezili případný výskyt chlorózy.
● Nároky na vláhu
Aktinidie obecně mělce koření, v období vegetace mají vysoké nároky na vláhu, kterou odpařují za teplého počasí i mírného větru ze značné listové plochy. V období sucha se podle potřeby doporučuje zálivka případně i mulčování. Na velikost přírůstků, úrody i plodů samotných má zálivka v suchých obdobích prokazatelný vliv. Vhodná je i kapková závlaha. Velmi vhodná je k zálivce dešťová voda. Potřebu závlahy lze odhadnout podle vzhledu listů. Naopak při přemokření černají listy, hnijí kořeny a rostlina hyne.
●Hnojení
Aktinidie nemají zvláštní požadavky na hnojení. Základní hnojení bylo dodáno do půdy ještě před výsadbou ve formě promíchání stávající zeminy s dobrým kompostem, nebo zkompostovaným hnojem. Čerstvý hnůj není vhodný a nesmí se používat. V době, kdy vysazené sazenice koření nepřihnojuji. Jako nejlepší hnojiva v době růstu považuji Kristalon START a v době tvoření plodů Kristalon PLOD aplikované v zálivce. Nedoporučuji hnojiva, která obsahují chlór, větší obsah vápna a balastní látky jako je sádra. Přihnojení organickým hnojivem je velmi účinné, doporučuji alespoň jednou za 2 roky. Zajistí jej mělce zapravený, nebo na povrch půdy položený kompost a částečně i rozpadající se mulčovací rostlinný materiál.
● Odolnost vůči nízkým teplotám
Actinidia A.arguta a A.colomicta v našich podmínkách spolehlivě rostou a plodí. Je u nich často uváděná vysoká odolnost vůči nízkým teplotám. Pro A.arguta i teploty hluboce pod -20°C u A.colomicta dokonce teploty nižší než -30°C. Uváděné teploty odpovídají polohám, ve kterých nedochází k velkým teplotním změnám během zimy, předpokládám, že velký vliv má i silná vrstva sněhu. U nás, kde, zvláště v posledních zimách je střídavě i několik vln oteplení a ochlazení většinou zcela bez sněhové pokrývky může být odolnost nižší. Zprávy, že by u nás došlo k totálnímu vymrznutí nemám. Naproti tomu kiwi A.chinensis v mých podmínkách pravidelně vymrzá až po kořeny, na jaře znovu vyráží, nekvete však a nepřináší plody. Mrazuvzdornost aktinidií se zvyšuje zhruba od 3 roku po výsadbě, nejnižší je u vysazených narašených sazenic. Mrazíky v době květu způsobí popálení a zničení listů, výhonků případně i květů. Rostliny obrazí, ale nekvetou, nebo jen málo. Výsadba u plotu, nebo stěny domu může působit jako tepelný akumulátor a ochrana před pozdními mrazíky. Zkouší se zakrytí různými materiály, například netkanou textilií. Ve fázi spíše teoretických úvah je tepelná izolace povrchu půdy nad kořeny pro oddálení jarního prohřátí půdy a tím i oddálení rašení. Pokud je sníh, lze jej celou zimu sypat ke kořenům.
● Pěstování v nádobách
Pěstování minikiwi v nádobách je možné, nelze jej však obecně doporučit, snad kromě odrůdy ISSAI, která je prodávána jako balkónové kiwi (tato odrůda v našich podmínkách ve volné půdě často namrzá a výhodou může být právě možnost přemístění do nevytápěné kůlny, garáže...). Jako extrém vím o pěstiteli v Jižních Čechách, který jako ochranu před mrazem nakvétající rostliny v nádobách schovává na noc do garáže. Minikiwi v nádobách lze pěstovat na terasách, balkónech, vybetonovaných dvorcích a podobně. Sazenice vysazujeme do kbelíku objemu alespoň 5 litrů s kvalitní vzdušnou zeminou, dobrá drenáž je nezbytností. Samčí a samičí rostliny lze vysadit do společné nádoby. Postupně přesazujeme do větších a větších nádob, snesitelná velikost z hlediska případného přemístění je kolem 50 litrů. Jako oporu požíváme nejčastěji různé mřížky. U menších nádob je nebezpečí povalení rostlin v nádobách větrem. Úroda i doba života minikiwi v nádobách je nižší než ve volné půdě. Podobně i možnost zmlazení radikálním řezem je nižší. Vhodné je přihnojování organickým hnojivem mělce zapraveným pod povrch půdy. Rostliny v nádobách vyžadují větší péči, je zde nebezpečí rychlého vyschnutí, přelití, nebezpečí přehnojení, popálení listů sluncem, poškození větrem. Častější bývá i napadení například sviluškou. Se zajištěním přiměřené vlhkosti substrátu lze starší rostliny ve větších nádobách ponechat v zimním období venku. Stanoviště volíme mimo přímé slunce, případně provedeme zabalení rostlin do netkané textílie, nebo pytloviny.
● Řez
Řez minikiwi bývá často diskutovaným tématem. Aktinídie jsou obecně vzrůstné liány, délky výhonů bývají až desítky metrů. Lze je přirovnat k viné révě. Kvést a případně plodit budou i bez řezu.Často se toho využívá, například samčí rostlina se nechává volně pnout po stromě, plotě apod.. Pokud chceme sklízet pravidelně větší množství kvalitních plodů, dále pak rostliny udržet ve vymezeném prostoru, vzhledné, nepřehuštěné je nutné rostliny stříhat Actinidia arguta velmi snáší dobře řez s výhradou předjaří, kdy značně slzí a keře se zbytečně vysilují. Do stáří 2-3 let není nutné zásadním způsobem řez provádět. V tomto období se tvoří mohutný kořenový systém. Keř se obvykle pěstuje na 2-3 výhony, na jaře se odstraňují jen uschlé, namrzlé, poškozené, případně nadbytečné výhony. Výhony se vedou po opoře, před vyzráním je lze ohýbat.Ve 3-4 roku začíná minikiwi kvést a plodit (odrůda ISSAI začíná kvést a plodit i 1-2 rokem). V tomto období lze jarní střih posunout až do doby, kdy se se tvoří plody. Výhony stříhám několik oček za poslední násadou. Keře udržujeme nepřehuštěné vzdušné, po sklizni odplozené výhony zakracujeme. Výhony nestříhámě těsně u očka. Aktinidie kvetou a plodí na nových výhonech vyrůstajicích ze staršího dřeva. Existuje několik schémat řezu A.arguta, především pro vedení na klasické drátěnce a na T opoře. Je známý i radikální řez A. chinensis, podobný řezu viné révy používaný na Novém Zélandu. Předpokládám, že každý pěstitel si pro svůj konkrétní způsob vedení najde postupně řez, tak aby sklízel plody, jednak i rostliny byly vzhledné, nepřehuštěné. Přestárlé keře je možné radikálně zmladit řezem u země, následně vyráží nové výhony. Keře s více výhony je vhodné zmladit postupně.
● Choroby a škůdci
V našich podmínkách nejsou známé žádné závažné choroby, které minikiwi napadaly. Lze se však setkat s fyziologickými vlivy jako je sluneční úpal, vysušující vítr, přemokření, přehnojení, nebo nevhodná půdní reakce. Tyto vlivy se projevují na vzhledu listů. Trvalé přemokření vede k úhynu rostlin. Ze škůdců se mohou vyskytnout svilušky. Při silném napadení lze použít chemický postřik, pozor na nebezpečí popálení listů, proto postřik nejdříve vyzkoušíme. Je možná i biologická ochrana dravými roztoči. Větší nebezpečí napadení je při pěstování minikiwi v nádobách, kdy sviluška může rostliny i totálně zničit. Podobně i tak sazenice umístěné byť jen přechodně ve skleníku, nebo na balkonech mezi ostatními rostlinami silně přitahují svilušky, které je mohou zničit. Tam, kde se vyskytují hryzci je žádoucí chránit kořeny před sežráním koši z králičího pletiva. U vysazených sazenic a mladých rostlin chráníme nadzemní část před kočkami, opět nejlépe králičím pletivem.
● Množení
Mnoho pěstitelů bude zajímat, jak si mohou minikiwi sami namnožit. Při generativním množení ze semen se doba, než rostliny začnou kvést a plodit pohybuje kolem 8 a více roků, navíc až po této době se rozezná pohlaví. Tento postup lze tedy doporučit při šlechtění. Několik firem v naší republice i v zahraničí nabízí semena různých druhů aktinidií. Semena se doporučuje stratifikovat. Při komerčním množení se používá řízkování, tento způsob zajišťuje stejné vlastnosti sazenice jako měla mateční rostlina. Vysazené sazenice obvykle nastupují do plodností 3-4 rokem. Jak v literatuře, tak na webu jsou popsány způsoby jak aktinidie množit řízky. Na výsledky řízkování má vliv stav vyzrálosti řízků (jsou doporučovány jak bylinné, polodřevité, taki i zdřevnatělé výhony), doba řízkování, druh stimulátoru, druh substrátu (množit lze i ponořením řízku do vody) a teplota. Podle zkušeností je možné některé arguty řízkovat téměř bez problémů, jiné téměř ne. Zkrátka výsledky jsou některý rok velmi dobré, jindy i při použití stejného postupu mizivé. Samostatnou kapitolou, je i převedení řízků s kořeny do substrátu a vypěstování sazenic. I zde může být propad značný.

Někdy se stane, že rostlina na jaře po výsadbě nevyrazí, výhony jsou suché. Naprosto výjimečně se toto může opakovat i první 2 roky po výsadbě. Pěstitel si myslí, že rostlina uhynula a rozhodne se ji vykopat. Přitom zjistí, že z kořenů právě vyráží nový výhon, který ještě nestačil prorůst nad zem. Samozřejmě při tom již zakořeněnou rostlinu zničí. Je vždy nutné zhruba do konce června počkat a téměř vždy všechny rostliny vyrazí a normálně pokračují v růstu.
 
 
Popis některých pěstovaných odrůd čeledi Actinidia arguta
 

 

 

AMBROSIA Actinidia arguta
Viz JUMBO, JUMBO VERDE

GENEVA Actinidia arguta
Cizosprašná odrůda vyšlechtěná ve výzkumném ústavu v Geneva, stát New York, USA. Plody jsou zakulaceného tvaru,střední velikosti 30mm dlouhé, průměr 20mm. Chutˇ sladká s medovým aroma. Barva plodů je na osluněné části červenohnědá, dozrává v září až říjnu.

ISSAI Actinidia arguta 
ObrazekVýnosná, samosprašná odrůda pocházející z Japonska. Chutné aromatické plody jsou zelené barvy, oválného tvaru s typickou špičkou na konci, délka 20-30mm, průměr 15mm, dozrávají koncem září, začátkem října. Odrůdu jsem získal v několika exemplářích ze zahraničí a zkouším ji, jak ve volné půdě, tak i v nádobě.V našich podmínkách jsem zaznamenal ve venkovní výsadbě značnou náchylnost na namrzání a i počáteční růst bývá slabší. Z těchto důvodů je často popisována jako balkónové kiwi pro pěstování v nádobách s možností přenesení do příznivějších podmínek. Zahraniční prameny uvádějí odolnost proti mrazu -25°C a z důvodu kompaktního vzrůstu a délky pouze 3-4m její vhodnost pro výsadbu v omezeném prostoru. Odrůda vyniká samosprašností a rychlým nástupem do plodnosti, často přináší plody již v prvním roce po výsadbě. 

JUMBO Actinidia arguta
Synonyma AMBROSIA, JUMBO VERDE. Velice plodná cizosprašná italská odrůda s plody mimořádné velikosti podlouhlého tvaru s nepatrnou špičkou. Velikost plodu je na délku 50mm, průměr 30mm, hmotnost je kolem 30g. Vynikající sladká chuť. Do plodnosti nastupuje 3-4 rokem po výsadbě.

.

KEN´S RED A. arguta x A. melanandra 
ObrazekCizosprašná odrůda pocházející z Nového Zélandu. Chutné plody s charakteristickým aroma jsou mimořádné velikosti, délka 40mm, průměr 30mm. Povrch a dužnina jsou na plném slunci zabarveny do purpurové červeně, na zastíněném stanovišti zelené. Dozrává od polovina září do poloviny října. Vhodným opylovačem je většina samčích odrůd A. arguta. Zahraniční zdroje uvádějí, že zralé ovoce dobře snáší dopravu.

.

.

.
WEIKI Actinidia arguta
Synonyma Bayern, Bayern kiwi. Odrůda byla vyšlechtěná v Bavorsku v Německu. Rostlinu mám jako originální dovoz ze zahraničí. Velice plodná odrůda, mohutného vzrůstu, podle popisu má být samosprašná. Chutné plody střední velikosti délky do 30mm. Plody jsou zelené, na plném slunci s nádechem do tmavě hnědé, dozrávají v říjnu a i plně zralé zůstávají na rostlinách. Existují klony této odrůdy se žlutými a červenými plody. Plodnost začíná ve 3-4 roku po sadbě. Známá je vysoká odolnost proti mrazu -30°C. Dále je uváděn i vysoký ornamentální význam této odrůdy.