ZDE NAJDETE:
ANNONA CHERIMOLIA - Annona
BABAKO – Carica Pentagona
ČAJOVNÍK - Camellia Sinensis (L.) O.Kunze
Tomel kavkazský, T. virginský - Doispiros Kaki, D. Lotus, D. Virgina
FÍKOVNÍK - Ficus carica
RAJČENKA - CYPHOMANDRA BETTACEA
JAHODOVÝ STROM - PSIDIUM CATTLEIANUM
MURRAYA PANICULATA
PSIDIUM GUAJAVA
MOCHYNĚ PERUÁNSKÁ - Peruánská třešeň , Inka třešeň -Physalis peruviana
OPUNCIE
PITAHAYA - Hylocereus triangularis
BANÁNOVNÍK MUSA ACUMINATA var. CAVENDISH
MRAZU ODOLNÝ BANÁNOVNÍK - MUSA MEDICA var.Basjoo
GRANÁTOVÉ JABLÍČKO - PUNICA GRANATUM - NANA
NARANČIALA - SOLANUM QIUTOENSE
KÁVOVNÍK ARABSKÝ - COFFEA ARABICA
MUCHOVNÍK VELKOVKVĚTÝ - AMELANCHIER ALNIFOLIA
NATALSKÁ ŠVESTKA - CARISSA GRANDIFLORA
ANNONA CHERIMOLIA
Všechny annony pěstované pro výborné jedlé plody mají částečně opadavé listy a jejich původ je v tropických oblastech světa. Rostliny pocházejí z Jižní Ameriky, pěstují se na Kubě, ve Vietnamu a v jiných tropických zemích. Květy rostou jednotlivě na krátkých stopkách, na vnější straně jsou hnědé nebo žlutavé. Z květů se vyvíjí dužnatý plod, kulatého až vejčitého tvaru, s krémově bílou, šťavnatou, mírně nakyslou dužinou výborné chuti a delikátní vůně. Obsahují značné množství vitamínů, cukrů a stopových prvků, takže je tato rostlina velmi oblíbená a pěstovaná. Plody se konzumují čerstvé, ale je možno je i dále upravovat (džemy, sirupy apod.). Všechny odrůdy těchto rostlin vyžadují dosti značné teploty a vláhu. Pěstování je podobné jako u citrusových rostlin, vyžadují však i v zimě vyšší teploty. V nejchladnějším období částečně opadávají. V době opadu listů stromy kvetou a po tomto období probíhá 5měsíční vegetační růst. Květy vyrůstají z jizev po opadlých listech. Teplota v létě 20-30 oC, v zimě +15 °C, maximálně 18 oC. Teplota by neměla nikdy klesnout pod 0°C. Zemina tohoto složení: 1 díl rašeliny, 1 díl vyzrálé kompostní či pařeništní zeminy, 1 díl listovky a 1 díl písku. Dospod nádoby dáme 2 cm vrstvu na drenáž. Pravidelná zálivka závisí na teplotě vzduchu - čím vyšší teplota, tím vyšší zálivka. Rostliny umístíme na stálé místo a nepřenášíme je. Řez nedoporučuji, protože zmenšuje násadu květů. Zaštípnuté větve zastavují růst a nevětví se. Přihnojování doporučuji 2x měsíčně plnými organickými nebo organicko-minerálními hnojivy. Vhodné je použít OBM, Floran a jiná dostupná hnojiva podle návodů výrobce pro hnojení ovocných dřevin. Rychlý růst rostlin je vázán na dostatečné teploty a hodně světla. Pokud jim tyto podmínky dodržíme, pak se dočkáme brzy květů i výborných plodů, přičemž některé druhy mají až kolem1 kg těžké plody. Občas annonu napadá sviluška - ošetření postřiky (Omite apod.) nebo dravými roztoči.
Souhrn pěstitelských rad: Umístění: nejlépe ve skleníku. Možno pěstovat i v bytě, přes léto na zahradě. Zemina: směs rašeliny a zahradní zeminy 1:1. Na zeminu není náročná. Teplota: v létě 20 - 20 st. C v zimě 15 st. C, maximálně 18.Snese krátkodobě slabý mrazík / -5 st. C / jako citroník Zálivka: podle teploty vzduchu. Hnojení: OBM, Herbasyn, Mikrola Výsev: semena není nutno stratifikovat, teplota 20 - 24 st. C. Vegetativní množení: vzdušné hřížení v rašelině na plodonosných větvích Roubování: semenáče z jara před nárustem nových listů Řez: nedoporučuje se, zmenšuje násadu květů. Zaštípnuté větve zastavují růst, dále se nevětví. Škůdci, nemoci: ošetřovat proti svilušce. Sklizeň: 5 - 6 měsíců po odkvětu.
BABAKO – CARICA PENTAGONA Teplota v zimě postačuje 6 oC , i při této teplotě rostlina pokračuje v růstu. Pouze opadávají nejmenší plody do velikosti do 5-6 cm. Největší plody v našich podmínách dosahují přibližně velikosti PET láhve o obsahu 2 litry. Ovšem rostlina je tak obtížena, že potřebuje oporu proti vyvrácení. Plodnost je fascinující, za každým listem plod. S tím, že množení je snadné ovšem moc nesouhlasím. Hnojím Kristalonem, ale i všemi jinými hnojivy. Ale ne moc... Souhrn pěstitelských rad: Umístění: vytápěné skleníky, vytápěné zimní zahrady, bytová kultůra, přes léto venku. Zemina: na půdu není náročná, výhodná je půda s rašelinou a pískem, propustná, teplá pH 6 - 6,5. Teplota: s dostatkem vláhy snese až 45 st. C, při dozrávání plodů min. 15 st. C a přisvětlovat, jinak plody nemají potřebné aróma, i kdybychm později teplotu zvýšili. V zimě zastavuje růst bez ohledu na výši teploty. Vegetační klid. Zálivka: je náročná na půdní vláhu vzhledem k vysokému odparu vody z velikých listů, při přesušení substrátu shazuje část listů a květů. Trvalé přemokření nesnáší! Zahnívají kořeny! Má ráda mulčování, snáší i suchý vzduch. Hnojení: Hlavně v době květů a plodů. Potřebuje dostatek dusíku. Výsev: semena mají dobrou klíčivost, kterou si drží až 2 roky. Vysévají se 1 - 1,5 cm hluboko na stanovišti 15 - 20 cm pod povrch. Výsev dává však nejednotné výsledky, hlavně pak z hlediska chuti plodů. Vzcházejí za14 dnů. Mladé semenáče nutno chránit před sluncem. Vegetativní množení: Řízkováním částí rostlin, je však složité. Štěpování: není třeba. Řez: není nutný, ale možný Škůdci - nemoci: pouze běžní skleníkoví, molice, puklice, pavoučci Sklizeň:sklízí se při prvních příznacích žlounutí listů a slupky plodů. Podtržené plody neuzrají do uspokojivé kvality. U nás zpravidla rodí za 18 měsíců. Vyzrálé plody se nedají dlouho uchovávat. Na čajových plantážích se čajovník pěstuje ze semen nebo z řízků. Semena se nechávají určitou dobu dozrávat, potom pěstují v pařeništích. Mladé rostlinky se asi po půl roce přesadí na plantáže. Nevýhodou je nestejnorodost potomstva. Druhým způsobem je řízkování, listové řízky zakoření asi po dvou měsících a po osmi měsících se také přesadí na plantáže. Čajové keře jsou uspořádané v charakteristických řadách. Asi ve dvou letech se provádí první tvarovací řez, tři roky starý čajovník je připraven pro sběr lístků. Po dalších třicet až sto let se pravidelně sbírají lístky a keř se přiřezává do vhodné výšky kolem jednoho metru. Najdou se sice i čajové plantáže s několik set let straými čajovníky, ale staré rostliny dávají tuhé listy horší jakosti. Čajovníku se nejlépa daří přímo v rašelině. Čajovník vyžaduje vzdušnou půdu a není příliš náročný na živiny. Zemina (rašelina) by měla být neustále vlhká. Přelití ani sucho čajovníku příliš neprospívají. Co se týče množství slunečního světla, které je důležité pro správný vývoj a růst, je asi nejvýhodnější vybrat místo v polostínu. Čajovník nemá rád celodenní přímé sluneční světlo. Na druhou stranu není vhodné ani místo, kam sluneční paprsky nedopadají vůbec. Vegetační teplota vhodná pro růst je mezi 20 a 27°C. Camellia sinensis také vyžaduje několik měsíců vegetačního klidu, kdy se teplota sníží pod 20°C. Jako optimální se uvádí hodnota okolo 10°C i méně. (Jen pro zajímavost, čajovník čínský snese krátkodobě i teplotu –14°C. Při dostatečné sněhové pokrývce dokonce i –30°C.) Další podmínkou pro zdravý růst čajovníku je dostatečná vlhkost vzduchu. Ta by se měla pohybovat v rozmezí 70 až 80 %. Video o pěstování čajovníku u nás: http://www.nova.cz/tvarchiv/?238d=30.09.2007&238m=d&238p=LOSKUTAK&238v=116927 Ze všech keřů a stromů, jež se k němu řadí, se nejvíce proslavil tomel japonský (Diospyros kaki). Latinský název napovídá, že se pěstuje pro stejnojmenné sladké plody: kaki, s nimiž se můžeme setkat i pod označením churma, persimon či shitse. Na rozdíl od prvních dvou druhů je japonská dřevina vcelku rozmazlenou slečinkou, která silnější zimní mrazíky snáší jen krátkodobě. V našich podmínkách lze tento druh pěstovat pouze v subtropickém skleníku. Tomel obecný (kavkazský) pochází, jak jinak, z podhorských oblastí Kavkazu, kde horké léto vládne překvapivě dlouhou dobu – na rozdíl od zimy, která má vymezené daleko kratší údobí – o to je však mrazivější: krátkodobější poklesy teplot až kolem minus dvaceti stupňů Celsia nejsou ničím neobvyklým. Otužilý tomel si z těchto extrémů mnoho nedělá, a má dokonce delší vegetační období než v teplejších místech rostoucí tomel japonský. Pouze při dlouhodobějším poklesu teplot dochází k jeho namrznutí, ze kterého se na jaře rychle zregeneruje Tyto vlastnosti ho předurčily k roli rostlinného bodyguarda, který tím, že poskytne svůj kmínek k roubování, ochraňuje naroubovaný japonský tomel před mrazíky a poskytuje mu i podmínky pro lepší vegetaci a s tím spojený vývoj plodů. Tomel kavkazský dorůstá výšky od patnácti do dvaceti metrů, v teplých polohách se dokáže vyšvihnout až ke třiceti metrům. Patří k opadavým druhům, má holé, tmavě zelené, pět až patnáct centimetrů dlouhé a tři až šest centimetrů široké listy. Zdobí ho drobné květy, jež se objevují začátkem června. Žluté plody jsou malé, měří jen asi jeden až dva centimetry v průměru, mají trpčí chuť. Kůra starších stromů bývá přirozeně hluboce zvrásnělá a popraskaná. Tomel virginský svým názvem opět napovídá, odkud pochází. Původní výskyt tohoto tomelu je v oblasti od Floridy až po jižní Ontario a Kansas. Je kupodivu ještě odolnější než jeho asijský bratr, protože se v zimě musí vypořádat s teplotami často ještě o deset stupňů nižšími a velmi umírněnou formou léta. Regeneraci řeší obdobně, a to nasazením spodních nových výhonů brzy zjara. Z jejich úžlabí vyrůstají jednotlivé nebo seskupené zelenavě bílé květy, které mohou být buď jen samčí, nebo jen samičí, některé odrůdy vytvářejí oba typy květů (například Szukis). Na samičích stromech po opylení dozrávají oranžově zbarvené plody o velikosti až pět centimetrů. Stejně jako kavkazský tomel poskytuje i virginský silák své dřevnaté tělo k roubu choulostivému tomelu japonskému. Čeští ovocnáři mají s podnožemi z virginského tomelu výrazně lepší zkušenosti než s podnožemi z tomelu kavkazského, na němž prý plody kaki špatně dozrávají. Pokud byste chtěli svou zahradu ozvláštnit netradičními ovocnými dřevinami, jakými pro naši zeměpisnou polohu bezesporu tomel kavkazský a virginský jsou, lze tak bez předem zřejmého ohrožení vysazených rostlin učinit jen v případě, že se váš zelený kus světa nachází v jižních nížinných oblastech bez tradičně výrazně mrazivých zim. Oba tomely vyžadují plné slunce, na chráněném místě se spokojí i s polostínem. Pro výsadbu do volné země se hodí až několikaleté rostliny s dobře utvořeným kořenovým systémem, jemuž už nehrozí celkové omrznutí během první zimy. Půda by měla být výživná a vzdušná, s přiměřenou vlhkostí, ale díky své nenáročnosti přežijí tomely i krátkodobější sucho nebo naopak přemokření. Mladé rostliny se pěstují v kontejnerech, které je vhodné v období vegetace umístit venku a zimovat ve skleníku nebo chladné světlé místnosti, kde teplota neklesne pod minus pět stupňů. Vysazeným rostlinám pomůže zimu lépe přestát dobrá ochrana kořenů (přihrnutí zeminou a listovkou, obložení chvojím) a ochrana kmínku a koruny (například slámou, jutou nebo bublinkovou fólií). Pozor však dejte na to, aby mohl tomel dýchat. Co se týče růstu, patří tomel kavkazský mezi velmi rozpínavé a je třeba ho každoročně usměrňovat řezem. Při troše štěstí, které v případě tomelů představuje několik po sobě jdoucích mírných zim, se lze i v našich podmínkách dočkat na rostlinách od čtvrtého až šestého roku (na roubovaných už kolem třetího roku) věku prvních květů a plodů. Jejich jakost pak závisí hlavně na dostatečně dlouhém slunečném létě a podzimu, aby se mohly dobře vyvinout a dozrát. Protože je pěstování v našich krajích pro tyto dřeviny nepříliš optimální, je třeba brát tento fakt v úvahu již od počátku a nečekat zrovna sadařské zázraky, ale spíš se orientovat na zajímavost a okrasnou stránku jejich výsadby. Roubování se doporučuje provést těsně před rašením nebo na jeho počátku. Některé druhy tomelů (například tomel kavkazský) patřící k čeledi Ebenaceae dávají známé a ceněné ebenové dřevo. Tvrdé dřevo se používá k výrobě nábytku, hudebních nástrojů, v řezbářství a podobně. Plody, podle druhu sladké či málo výrazné, mají vysoký obsah vitaminu C a provitaminu A. Jedí se buď syrové, nebo se zpracovávají na sirupy, vína, džemy a protlaky, mohou se sušit. Již zpracované se dále používají k přípravě koláčů, zmrzlin a pudingů. Jak si kaki správně vychutnat Plod kaki musí být především úplně dozrálý, což znamená podle odrůdy sytě žlutě, oranžově, červeně nebo nahnědle zbarvený a na omak měkký. Pokud ho koupíte ještě nedozrálý, stačí ho ponechat pár dní na teplém místě. Účinky na organismus Fíkovník je subtropická rostlina, domovem je pravděpodobně Indie nebo Malá Asie, kde roste divoce. Botanicky fíkovník patří do čeledi morušovitých. Plody se konzumují v čerstvém stavu neboť jsou šťavnaté a jemné. Fíkovník kvete stejně jako ostatní semenné rostliny, avšak květ není patrný, jelikož probíhá uvnitř plodenství. Pokud se pěstuje venku ve volné půdě, vyžaduje veliké množství slunečných dní a dlouhý suchý podzim. V průběhu vegetace je hodně náročný na vodu, v době dozrávání plodů zálivku omezíme. Dobře vyzrálé výhony snesou teploty -15 až -20o C, rašící větvě však může poškodit i mrazík -5o C. Pokud omrzne, spolehlivě regeneruje. Starší rostliny jsou odolnější. Roste téměř v každé půdě, nejlepší je půda hlinitopísčitá, přiměřeně vlhká. Rozmnožování: Řízky odebíráme z plodonosné rostliny, dlouhé 20 - 30 cm. Nejvýhodnější je odříznout polovyzrálý letorost a vložit jej do nádoby s vodou, kterou neměníme, jen doplňujeme v případě potřeby. Teplota by měla být kolem 25o C. Vcelku spolehlivě do měsíce pustí kořínky, potom zasadíme do lehké zeminy. Řízkovance někdy nasazují plody tentýž rok. Teplota: Od jara do podzimu (tj. od posledních do prvních mrazíků) možno pěstovat venku nejlépe na teplém místě, v zimě vyhovují teploty lehce nad bodem mrazu. Na jaře nutno zvykat rostlinu na venkovní umístění postupně. V nejteplejších oblastech ČR lze zkusit některé zvlášť odolné odrůdy pěstovat celoročně venku, ale je nutné zajistit dobrou ochranu proti mrazům. Množení fíkovníků: Fíkovníky se množí velice jednoduše, neboť poměrně snadno zakořeňují. Existuje několik metod přičemž jednou z nejspolehlivějších je kopčení, kterou se zde ale nebudeme zabývat, neboť je určena jen pro větší rostliny, které již máme na zahradě, nebo v kontejneru. Její výhodou je, že získáváme brzy velkou a silnou rostlinu po pár měsících. Nyní se ale zaměříme na nejrozšířenější způsob a tím je řízkování, přičemž tuto metodu aplikujeme vždy za použití zimních nebo letních řízků. V našich podmínkách je lepší použít ty zimní. Nejprve odstřihneme řízek velikosti 7 - 15cm o tloušťce tužky, nebo prstu. Nejlepší jsou ty co obsahují spodní část z loňského dřeva. V případě množení více druhů odrůd je dobré označit každý viditelně permanentním popisovačem odolným vůči pobytu ve vlhkém prostředí, aby nedošlo k nechtěným záměnám. Poté je namočte do nějakého slabšího fungicidního roztoku typu Previcur na 30-60 sekund a opláchněte je pod tekoucí vodou. Nakonec je obalte vlhkým, nikoli však mokrým papírem, nebo novinami a uzavřete do zip-lock igelitového sáčku. Nyní přichází na řadu stratifikace. Tuto provádíme tak, že se budeme snažit řízky uchovávat v teplotě kolem 1-4C v lednici po dobu minimálně 30 dní. Tímto způsobem je můžeme skladovat i rok. Snažte se ale, aby se na nich neobjevila plíseň a pokud se tak stane okamžitě ji odstraňte a ošetřete opět fungicidním roztokem. Některé odrůdy jako Alma, Brunswick, Kadota nebo LSU Purple potřebují jen 30 dní stratifikace. Jiné jako Celeste a Brown Turkey potřebují nejméně 60 dnů, lepe však 90. Dejte si pozor, aby v ledničce nezmrzly a teplota zde byla mírně nad nulou. Teploty pod bodem mrazu by vytáhly veškerou vlhkost z řízku a tyto by byly okamžitě znehodnoceny. Ideální pozicí je spodní část chladničky, která je určena na přechovávání zeleniny. V našem případě bych doporučil stratifikovat zhruba do dubna. Po 30-90 dnech začneme řízky zakořeňovat v kontejnerech. K zakořeňování můžeme použít čiré plastové PET láhve, případně průhledné půllitrové plastové kelímky ve kterých můžeme sledovat jak jednotlivé řízky prosperují a jaký vytvářejí kořenový systém. Ideální PET lahví je dle mých zkušeností 1.5l láhev od Nestea čaje ze které odstřihneme nůžkami horní část a ve spodní části nejlépe rozehřátou mikro pájkou uděláme několik dírek pro odtok přebytečné vody. Nyní je nutné připravit směs pro zakořeňování, kde použijeme mix mleté rašeliny a perlitu v poměru 1:1. Důležité je, aby byla tato směs velice kompaktní. Jakmile bude připravena, naplníme jí připravené láhve. Do takto připravených nádob vkládáme řízek 1/2 až 3/4 hluboko. Připravené a zasazené řízky i s láhvemi vložíme do nádoby naplněné vodou a necháme je v ní stát přes noc, aby se dostatečně nasákly. Druhý den nádoby umístíme na velice světlé, ale ne slunečné místo. Okolní teplota by se měla pohybovat ideálně kolem 21C. Pokud nemůžete udržet takovouto, nebo vyšší teplotu je nutné použít alespoň spodní přitápění, aby substrát dosahoval této teploty. Horní část překryjeme nějakým izolačním materiálem jako například nějaký pevnější, čirý igelitový sáček, aby bylo možné udržovat vyšší vzdušnou vlhkost. V přápadě použití plastových kelímků, je vhodne umístit na horní část druhý kelímek s alespoň jednou dírou pro odpar nadměrné vlhkosti. Tento kryt by se nemněl dotýkat řízku. Pokud budou tyto podmínky dodrženy, mněl by řízek poměrně brzy prokořeňovat samozřejmě v závislosti na druhu použité odrůdy. Nezavlažujte substrát do doby, než bude poměrně suchý. Občas vyzkoušejte láhev potěžkat a pokud je velice lehká je čas na závlahu, kterou můžeme opět vyřešit postavením nádob do vody přes noc, nebo zaléváním do podmisky. Jakmile se objeví první malé lístky, sejmeme opatrně horní kryt a budeme se snažit rostlinu přivykat na sušší vzduch. Listy ještě neznamenají, že řízek kvalitně zakořenil. Stav kořenového systému můžeme lehce kontrolovat, neboť je láhev průhledná. V žádném případě nepřihnojujeme a počkáme až rostlina vytvoří bohatý kořenový systém, teprve potom přesazujeme do klasického pěstebního substrátu. Buďto můžeme použít klasický zahradní, ale ideální je směs kompostované země vylehčené perlitem (7 dílů), čisté rašeliny (3 díly), ostrého písku (3 díly) a drceného dolomitického vápence. Článek byl převzat se svolením p. T. Miksy ze stránek: http://www.fikovniky.com/ Škůdci: netrpí, aspoň jsem žádné nezjistil. MURRAYA PANICULATA Květenství se rovněž podobá citrusovým. Je složeno z vonných drobných bílých korunních lístků rozmístěných v úžlabí nebo na konci větévek. Kulaté až podlouhlé plody jsou obvykle dvousemenné bobule o velikosti pěti centimetrů, které po dozrání zčervenají. Pak vypadají jako drobné malinově červené citrony. Jsou nejedlé, zato murraya kvete celoročně a plody tvoří průběžně, takže stále zdobí váš byt. Plody jiných druhů murray, například Murraya exotica, se sice nedají jíst přímo, ale chutí prý vzdáleně připomínají olivy. Jak je zpracovat je otázkou pro hospodyňky, jež rády experimentují. Naložit do octového nálevu a oleje, povařit, nechat kvasit jako zelí. Kdoví, recept zatím chybí... Murraya vyžaduje umístění na západním, východním nebo jižním okně s dostatkem slunce. Ústřední topení snáší dobře i během přezimování, protože aby kvetla i plodila, potřebuje osmnáct až dvacet pět stupňů Celsia. Při nižší teplotě (při osmi až deseti stupních) přezimuje také bez úhony, ale zastaví růst a nekvete. Během vegetace murrayu často zalévejte, nesmí nikdy vyschnout. Přelévání jí v žádném případě neprospěje, zvlášť při chladném přezimování ji tedy zalévejte opatrně. Mohla by totiž nastydnout od kořenů – okamžitě by pak shodila květy, plody i listy. V létě ji přemístěte ven na polostinné až slunné stanoviště. Je zajímavé, že na slunci bude růst pomaleji, listy budou menší a květy dostanou žlutý odstín. Výhodou je však její kompaktnější růst. S hnojením murray je to trošku jiné než u běžně pěstovaných pokojových rostlin. Rozdíl spočívá v tom, že pěstujete-li ji v teple, musíte hnojit celoročně. Přes léto přidejte do zálivky jednou za dva až tři týdny jakékoliv plné hnojivo pro pokojové rostliny, v zimě stačí dodržovat měsíční interval. Jen při nákupu dejte pozor, aby hnojivo neobsahovalo vápno. Murraya dobře roste ve směsi lehčí zeminy s příměsí písku a rašelinového substrátu. Každoroční přesazování není nutné; rostlinku přesaďte až tehdy, když se „nevejde do květináče“. Květuschopné jsou už několikaměsíční semenáčky, které zvládne vypěstovat i téměř nezkušený pěstitel. Murraya se snáze vypěstuje ze semen než z řízků, jež zakořeňují poměrně špatně. Potřebují totiž množárenské prostředí s teplotou okolo třiceti stupňů Celsia a vysokou vzdušnou vlhkostí. K tomu se ještě používají speciální stimulátory na zakořeňování. Přitom se stává, že velká část „chytne“ plíseň a nezakoření. Semínka jsou naopak velmi spolehlivá - nejlepší způsob je vysévat je ihned po utržení plodu. Mladé rostliny murray prodává zahradnictví Kruh, které se specializuje na exotické rostliny, nebo některý z bonsajistů nabízející přebytky rostlin. Chce to zkrátka štěstí a hledat. PSIDIUM GUAJAVA MOCHYNĚ - Physalis peruviana Opuntie kvetou od jara do léta. Jejich květy dokáží doslova člověka ohromit. Květy jsou veliké a v zářivých odstínech žluté a růžové, na mnohých se můžeme dočkat i jedlých plodů. V bytových podmínkách jsou květy na opunciích vzácností. V bytech jsou rostliny napadány zejména sviluškou /bílá pavučinka/ nebo vlnatkou /bílé chomáče lepkavé hmoty/ Příliš chladné a vlhké stanoviště způsobuje, že rostlina neroste a kořeny uhnívají. PITAHAYA - Hylocereus triangularis Množení: Oddělené odnože posypeme dřevěným uhlím, nebo stimulátorem - já používám stimulátor AS-1, který se mi osvědčil. Po ošetření necháme alespoň den zaschnout, potom zasadíme do lehké zeminy /stačí zahradnický substrát/, ale nezaléváme - pouze rosíme alespoň 3x denně po dobu jednoho týdne. . Skoro po vyschnutí substrátu pořádně zalijeme - prolijeme květináč až voda začne spodem protékat. Rozhodně přebytečnou vodu odstraňte, rostlina nesmí zůstat stát ve vodě. Hnojíme poprvé po l4 dnech jednou týdně Kristalon plod a květ. Rosení aspoň 2x denně dešťovku, můžete přidat i nějaké hnojivo na listy - občas. Případně pokud seženete, než budete přesazovat - sušený kravěnec, dal bych mu jej pod kořeny... No a hodně světla - jižní, JZ, JV okno je super, ale pozor v zimě na radiátor pod ním - proud suchého vzduchu.. No a asi za dva měsíce ho dejte do velkýho květňáku, finále je kolem 20l obsahu substrátu minimálně.. MUSA MEDICA var. Basjoo U tohoto druhu se v našich podmínkách sice plodů ani květů nedočkáme, ovšem jako rarita v naší zahrádce jistě poslouží. GRANÁTOVÉ JABLÍČKO - PUNICA GRANATUM - NANA Rostliny vypěstované ze semen ze zakoupených plodů u nás nekvetou. NARANČILA - ( SOLANUM QIUTOENSE ) KÁVOVNÍK ARABSKÝ - COFFEA ARABICA Rady na pěstování kávovníku podle pana URBÁNKA UMÍSTĚNÍ: celoročně v bytě, u okna - nejlépe jižní strana TEPLOTA: 20 - 30 st. C PŘESAZOVÁNÍ: malé rostliny 3x ročně, větší 1 - 2x ročně. Neroste-li rostlina delší dobu, je nutné ji přesadit do menšího květináče /viz kořenový bal/ ZEMINA: při přesazování - 1 díl rašeliny, 1 díl kompostu, 1 díl písku KVĚTINÁČ: při přesazování - jen o 2 cm větší průměr u malých rostlin, u větších o 3 cm větší, než byl původní květináč KOŘENOVÝ BAL: při přesazování - kořenový bal narušit /roztrhat prsty/, kořeny z vrchní části otrhat, na dno květináče nasypat 2 cm zeminy bez drenáže a rostlinu obsypat 1 cm nad kořenový bal ZÁLIVKA: dešťová voda pokojové teploty. Zalévat vždy až začnou listy vadnout. NE DŘÍVE !!! Vodu prolít až do misky, po půl hodině přebytečnou vodu vylít. Každá druhá zálivka by měla obsahovat hnojivo. U plodících rostlin od poloviny října omezit zálivku a 1x za 14 dní přihnojit OBM. ŘEZ: u kávovníku se neprovádí, pokud je vrchol příliš vysoký lze jej kdekoli zaříznout, podroste. Od poloviny listopadu do poloviny ledna by neměl kávovník růst -zakládá květenství. Kávovník nesnáší průvan. Prospívá mu rosení. MUCHOVNÍK VELKOVKVĚTÝ - AMELANCHIER ALNIFOLIA NATALSKÁ ŠVESTKA /CARISSA GRANDIFLORA / Carissa nemá zvláštní nároky na půdu, nesmí však být přemokřená a studená. Dbejte na řádnou drenáž, např. písek nebo cihlová drť. Snáší částečný přísušek, zvláště pěstuje-li se v bytě. V létě může být rostlina na zahradě nebo balkóně. V zimě ji umístíme do bezmrazé světlé místnosti a omezíme zálivku. Mladé rostliny nesnášejí mráz, starší snesou pokles na -3°C. Je dobré jí dát zimní odpočinek. V době vegetace má být zálivka bohatá, podle potřeby také přihnojujeme. V zimě zásadně nepřihnojujeme. Při pěstování v nádobě můžeme růst rostliny upravovat vhodným řezem, který snáší velmi dobře. Známými škůdci netrpí. 
Jde pravděpodobně o přirozený hybrid mezi druhy Carica pubescens (Lenne, Koch) a Carica stipulata (Badillo). Z nepříliš rozvinutého kořenového systému vyrůstá stonek dosahující 2 až maximálně 3 metry, který se může i větvit. Velké dlanitě členěné listy rostou v horní třetině stonku a tvoří jakousi korunu, podobně jako je tomu u papájí. Květy vyrůstají v paždí listů a jsou pouze samičí. Plod se vyvíjí partenokarpicky – bez opylení. Pseudokmen zdravých rostlin bývá obsypaný plody v různém stádiu vývoje. Bezsemenné plody jsou pětiboké a protáhlé. Dosahují délky až 40 cm a hmotnosti 2 kg. Během dozrávání se objevuje žluté líčko (v tomto stadiu je už možné sklízet), postupně celý plod žloutne a měkne. Zrání trvá 7 – 10 měsíců podle podmínek prostředí. Oproti fádní chuti plodu papáji má babako mírně nakyslou chuť a příjemnou vůni připomínající směsici jahod, papáje a citronu. Plod se nejčastěji konzumuje čerstvý bez jakýchkoliv úprav. Významný je obsah vitaminu C. Plody jsou velmi citlivé na mechanické poškození. Výhodou babaka oproti papáje je jeho větší odolnost chladu - minimální teplota pro růst je 8 oC. Babako se pěstuje až do nadmořské výšky okolo 3000 m, kde je klima podobné subtropům, ovšem bez výskytu mrazů. Rozmnožuje se pouze vegetativně. Buď stonkovými řízky, které zakořeňují ve směsi kompostu a písku, nebo se roubuje na podnož chamburo (Carica pubescens B.). První květy se objevují prakticky už několik týdnů po výsadbě. Kvůli vysokému nasazení plodů rostliny často vyžadují oporu. Babako je druh citlivý na napadení houbovými a virovými chorobami. Čajovník - Camellia Sinensis (L.) O.Kunze
Čajovník - čeleď Theaceae, byl evropským botanikům znám již dávno. Už před Linnéem (1753), otcem moderní vědecké nomenklatury, najdeme více než deset referencí na čaj. Linné původně zařadil čajovník do samostatného rodu, Thea. Později bylo dokázáno, že rody Thea a Camellia rozdělovat nelze a rozhodnutím Mezinárodního botanického kongresu byly sloučeny pod jménem Camellia. Linné na základě popisů Johna Hilla rozlišoval dva druhy čajovníku, Thea Viridis, který měl být zdrojem čaje černého a Thea Bohea, který měl dávat čaj zelný. Tento omyl byl kupodivu napraven teprve roku 1843. "Systemstické" názvosloví čajovníku je tedy trochu zmatečné - mezi synonyma C. Sinensis patří Thea sinensis, T. bohea, T. viridis, T. cantonensis, Camellia thea, C. theifera.
Kuriozitou je, že rodové jméno Camellia, nese čajovník po čechovi Kamelovi.
Uvnitř druhu se rozlišují dvě nebo tři základní skupiny čajovníku - čajovník čínský, čajovník assámský a případně ještě čajovník "indočínský". Prakticky není možné se setkat s "čistými" formami, na plantážích jsou kříženci. Čajovníky čínské jsou menší, volně dorůstají výšky 5m a snesou drsnější podmínky než čajovníky assámské. Nejméně rozšířené jsou čajovníky indočínské (kambodžské), vysoké kolem pěti metrů.Čajovník jako rostlina
Čajovník je z botanického hlediska stálezelený keř, dorůstající v přírodě výšky 5 až 15 metrů, výjimečně až kolem třiceti metrů. Na plantážích jsou keře udržovány ve výšce kolem jednoho metru, způsobem sběrem jsou pak řady keřů dokonale zarovnány, třeba do podoby jakýchsi čajových stolů. Umožňuje to pohodlnější sběr a zvyšuje úrodu, tedy to, oč jde majitelům plantáží především. Listy čajovníku jsou dlouhé od tří do pětadvaceti centimetrů a široké mezi jedním a deseti centimetry, dospělé listy jsou tlusté, hladké a kožnaté, s krátkým řapíkem. Květy jsou bílé, vyrůstají jednotlivě až po třech, mají pět okvětních lístků a výrazně žluté prašníky. Pěstování čajovníku
Tomel kavkazský a tomel virginský
Tomel kavkazský neboli obecný (Diospyros lotus) a tomel virginský (Diospyros virginiana) patří k rodu Diospyros, čítajícímu na dvě stě druhů rostlin, většinou dvoudomých stálezelených nebo opadavých, rostoucích v tropických a subtropických oblastech jihovýchodní Asie, v Číně, v Malajsii, ale také na východním pobřeží USA.Kavkaz versus Virginie
V růstu oproti kavkazskému tomelu zaostává, roste pomaleji a dorůstá jen málokdy výšky patnácti metrů. Praskání a odlupování kůry u starších dřevin je přirozený jev, nejedná se o žádnou chorobu. Strom zdobí tmavé eliptické listy, dosahující délky mezi deseti až patnácti centimetry a zhruba poloviční šířky. Na podzim opadávají.
- je důležitý při látkové přeměně
- pomáhá při stresu, nervozitě a únavě
- má mírný projímavý účinek
- zmírňuje svalové potíže
- pomáhá při srdečních problémech
- podporuje zdravé a silné kosti
FÍKOVNÍK /Ficus carica/
Nejméně náročná rostlina, vhodná pro každého začátečníka.
RAJČENKA /CYPHOMANDRA BETTACEA/
Nenáročný vytrvalý polokeř s velkými srdčitými listy, dosahuje výšky až 2 m. Květy i šťavnaté plody rostou v hroznech. Bohatě plodí. Rostlina, která vyrůstá v polokeř nebo stromek, podle toho jak ji zapěstujeme, neboť tvoří zelené větve, které velmi pomalu dřevnatí. Listy jsou veliké až 20 cm dlouhé a 12 -15 cm široké. Mají vejčitý tvar, na konci jsou zašpičatělé. Květy jsou sestaveny v hroznech, zbarveny bíle s narůžovělým odstínem. Z celého hroznu se zpravidla vyvine 2-5 plodů, jsou tmavě oranžové, nebo žluté barvy, mají protáhlý hruškovitý tvar. Hmotnost plodu je 150 -200 g. Plody jsou chutné a obsahují hodně vitamínů.
Rostlina začíná kvést druhým, případně třetím rokem.Roste velmi rychle. V době kvetení je rostlinu nutno vystavit hmyzu, nebo uměle opylovat štětečkem.
Přihnojujeme pravidelně každých 14 dní např. Kristalonem na plod a květ, nebo jinými hnojivy na tvorbu květů a plodů. Jinak nevyžaduje zvláštní ošetření. V letních měsících vyžaduje dostatek vláhy. V zimě zálivku omezíme. Rostlinu musíme umístit blízko u okna, aby měla dostatek světla
a neshazovala listy. Větévky, které během zimy narostou dlouhé a nevzhledné, na jaře před vyrašením sestřihneme tak, aby rostlina měla pěkný tvar.
Škůdci: Přes léto hojně přitahuje mšice a molici, které sají štávu hlavně z nových narůstajících lístků. Na mšici se osvědčil postřik přípravkem FAST PL, na molici však neučinkuje. Na ni jsem doposud vhodný prostředek nenašel, snad kromě mechanické likvidace ihned po zjištění napadení.JAHODOVÝ STROM - ( PSIDIUM CATTLEIANUM )
Psidium pochází z Číny. Patří do čeledi myrtovitých. Jedná se o méně známé druhy ovocných dřevin, které se dají pěstovat ve sklenících a nebo v obytných místnostech.
Psidium je stále zelený rychle rostoucí keřík, s vejčitými sytě zelenými kožovitými listy. Květy jsou bílé a sedí jednotlivě v paždí listů. Plody jsou bobule v barvě žluté, oranžové nebo červené. Mají bílou až červenou dužninu, příjemně nakyslou, chuti po jahodách. Rostlina kvete již druhým rokem /z řízkoaných rostlin/. Plody dozrávají asi za 4 měsíce po odkvětu. Zralé plody samy opadávají . Někdy dochází koncem léta k druhému kvetení a i tyto druhé plody ještě vyzrají. Aby rostliny dobře rostly a plodily, potřebují dostatek světla a v době růstu dostatek zálivky.
Rostlina může přezimovat při teplotě 10 - 15 °C. Opad listů v zimním období je minimální. Pouze Psidium kvajáva někdy shazuje všechny listy. V této době zálivku omezíme a zaléváme jen, aby zemina neproschla .
Pěstování psidia je jednoduché. Rostlina nemá vybrané nároky na zeminu. Postačí běžný zahradnický substrát. V době vegetace je nutné rostliny přihnojovat univerzálním hnojivem. Rostlinu přesazujeme postupně jednou za rok do větších nádob. Psidium snáší dobře řez, kterým keřík tvarujeme a zároveň tím nutíme rostlinu k tvorbě plodonosných větviček. Rostlina je vhodnou dřevinou pro pěstování v bytě, s jejím letněním. Je to rostlina nenáročná, u které může i méně zkušený pěstitel subtropických rostlin docílit velmi chutných plodů, které nejsou na našem trhu běžně k dostání.
POPIS:
Murraya má svůj domov v tropické oblasti Asie a Austrálie. Je to víceletý, věčně zelený a velmi dekorativní keřík z čeledi routovitých. Má temně zelené, péřové listy, s 5 až 7 lesklými, jasně zelenými eliptickými lístečky s vlnitými kraji. Kvete na jaře a v létě bílými aromatickými květy, po kterých se objevují bobule. Od jara do podzimu hnojíme minerálními hnojivy. Dobře roste při jasném a rozptýleném světle. Má rád zvýšenou vlhkost vzduchu. Rozmnožuje se stonkovými řízky a semeny.
ČELEĎ:
Rutaceae, routovité.
PŮVOD:
Tropické oblasti Asie a Austrálie
UMÍSTĚNÍ:
Murraya bude spokojená na slunném stanovišti, avšak bez přímých slunečních paprsků.
TEPLOTA:
Murraya potřebuje stanoviště s mírnou teplotou, v létě asi 16 až 25°C, také ji však můžeme vynést do zahrady nebo na balkon. V zimě ji udržujeme při teplotě 15 až 18°C, minimálně 12°C.
OSVĚTLENÍ:
Murraya je světlomilná, ale v nejteplejších hodinách letních dní potřebuje zastínění. Nejlepší stanoviště pro ni je na východním nebo jihovýchodním okně.
ZÁLIVKA:
Murraya má na jaře a v létě ráda zálivku hojnou, kterou od podzimu snižujeme. V zimě ji zaéváme mírně, půda mezi jednotlivými zálivkami musí alespoň trochu proschnout. Voda na zálivku musí být měkká, dešťová nebo dobře odstátá, můžeme také použít vodu přefiltrovanou domácím filtrem nebo převařenou.
HNOJENÍ:
Murraya se od jara dvakrát měsíčně přihnojuje kombinovaným hnojivem pro pokojové rostliny.
VLHKOST VZDUCHU:
Murraya je odolná vůči suchému vzduchu, ale prospívá jí pravidelné rosení, zvláště v létě, v místnosti s ústředním topením i v zimě.
PŘESAZOVÁNÍ:
Murraya se jako mladá rostlinka přesazuje každoročně, jako rostlina sterá 4 až 5 let se přesazuje po dvou letech.
Doporučené složení zeminy: 1 díl drnovky, 1 díl rašelinového substrátu, 1 díl humusu, 1 díl písku. Je možné použít koupený minerální substrát pro pokojové rostliny.
Množení:
Murraya se rozmnožuje semeny a řízky. Řízky zakořeňují pod sklenicí s pomocí fytohormonů.
ŠKŮDCI, CHOROBY:
Murraya bývá škůdci a chorobami napadána jen velmi vzácně.Máte rádi teplo od nohou? Murraya také.
Jen "nakrmená" murraya pokvete
Jak získat rostlinu?
Pochází z Kolumbie . Je to keř nebo strom se světle zelenými, podlouhlými, vejčitými listy se zřetelným žilkováním. Tento druh má plody hruškovitého tvaru o délce až 10cm. Barva plodu může být od žluté až po červenou. Dužnina je měkká, sladkokyselé chuti. Guajava začíná plodit ve stáří asi 5 let a dosahuje většího vzrůstu než Psidium Cattleianum. Je i o něco náročnější na minimální teplotu, která by neměla klesnout pod +10°C. Ostatní podmínky jsou stejné jako u předešlého druhu.
Má v češtině různá jména : peruánská, andská , či inka třešeň. Pochází ze střední a jižní Ameriky. Patří do čeledi lilkovitých. Je to víceletá bylina, dorůstající až do metrové výšky. Je ochmýřená, listy eliptické, světle zelené, mírně vlnité. Je to rostlina poměrně odolná, v oblasti svého výskytu roste také ve výškách až kolem 3000 metrů. Květy vyrůstají jednotlivě v úžlabích listů. Jsou drobné, nenápadné, asi 2 cm velké, žlutavé s fialovými prašníky. Je možné ji pěstovat jako jednoletku venku na záhoně ve volné půdě, kde rychle vyroste a dříve plodí, avšak na podzim vymrzne.Je vhodné si na příští výsadbu ponechat několik semen z dobře vyzrálého plodu. Proto je lepší ji pěstovat v bytě na slunném místě, jako rostlinu vytrvalou. Pokud by se po zimě větvičky moc vytáhly nebo opadaly listy, je možný na jaře hluboký řez. Rostlina opět brzy obrazí. V této době je zároveň vhodné rostlinu dle potřeby přesadit. Je to rostlina, která potřebuje přes léto velmi vydatnou zálivku. V zimě naopak velmi opatrnou, aby se zabránilo plísni, na kterou je tato rostlina velmi náchylná. Bohužel bývá napadána škůdci, nejčastěji molicí a sviluškou. Proto doporučujeme likvidaci škůdců v raném stadiu omýváním listů, pokud se nepodaří je odstranit, poraďte se v nejbližší zahrádkářské prodejně, nebo se obraťte na nás. Plody jsou bobule asi 3 cm v průměru, protáhle kulovité, s lesklou hladkou slupkou žluté barvy. Dužnina je šťavnatá, průsvitně sklovitá, sladkokyselá, velmi aromatická. Jí se většinou čerstvá. Plod je chráněn papírovitým kalichem, který se dá snadno roztrhnout a odstraňuje se teprve před požitím. Na zeminu je velmi nenáročná, stačí průměrná zemina obohacená trochou humusu nebo rašeliny. Hnojení snese vydatnější, na zimu přerušíme. Používáme nejčastěji běžně prodávaná tekutá hnojiva. OPUNTIA - (opuncie)
Opuncie pochází z Ameriky a je rozšířena po celém tropickém pásmu. Typické pro opuncie jsou ploché části, které jsou spojeny články. Dokáží vytvořit různé a mnohdy i podivné tvary. Stonky mohou být nejenom ploché, ale také válcovité. Mnoho opuncií má zajímavé trny, které najdeme i na plodech. Opuncie nesnáší průvan a má ráda slunné stanoviště jako většina kaktusů. Za horkých letních dní je však třeba přistínění. Bez slunce se opuncii nedaří a pomalu hyne. Opuncii vyhovuje běžná pokojová teplota. V zimě by měla být rostlina na suchém, chladném stanovišti. Teploty mezi 6 – 8 °C jsou pro opuncii ideální. V letních měsících rostlině svědčí pobyt na venkovním stanovišti. Ideální je před větrem a deštěm chráněné stanoviště. Pěstujeme-li opuncii při nízké teplotě, omezíme i zálivku. Opuncie není náročná na vodu a ani na vlhkost vzduchu, snese i částečné sucho. Opuncie zaléváme měkkou a odttátou vodou. V pěstební nádobě musí být dobrá drenáž, abychom mohli zabránit přemokření rostlin. Příliš chladné a vlhké stanoviště způsobuje, že rostlina neroste a kořeny pomalu uhnívají.
V létě hnojíme opuncii jedenkrát za 14 dní polovinou dávky speciálního tekutého hnojiva pro kaktusy, rozpuštěného ve vodě. Výživu je dobré občas doplnit speciálním hnojivem obsahující stopové prvky. Je vhodné zakoupit si v zahradnictví již předem připravenou směs určenou speciálně pro pěstování kaktusů. Složení substrátu se skládá z 1 dílu drnovky, 1 dílu listovky, 1 dílu rašelinového substrátu, 1 dílu písku a cihlové drťi.
Opuncie množíme semeny nebo stonkovými řízky (jednotlivými články). Stonkové řízky než zasadíme do písku, necháme přibližně 14 dní zaschnout.
Patří do čeledi kaktusovitých, konkrétně hylocereus. Je to epifytický keřovitý kaktus s poléhavými, plazivými i šplhavými stonky. Stonky jsou trojhranné a rostou oproti jiným kaktusům celkem rychle. Pěstují se také pro plody. Používáme těžší zeminu. Zemina má být trvale vlhká, s přídavkem říčního písku i humusu. Má mít nižší pH . Květy se rozevírají v noci, jsou velké, až 30 cm dlouhé a 25 cm široké. Plody jsou vejcovité, až 10 cm dlouhé, se sladkou, chutnou, aromatickou dužninou. Ta obsahuje malá černá semínka, která ale při jídle nevadí. V zimě mírně zálivku omezíme. Teploty by se u tohoto kaktusu měly pohybovat celoročně kolem 20 °C. Můžeme ho tudíž celoročně pěstovat v bytě, pokud možno na slunném stanovišti. Přihnojujeme některým z kapalných hnojiv, jen v menší koncentraci, než je běžné u ostatních rostlin. Netrpí běžnými škůdci, občas pouze kaktusovými háďátky. Řez se neprovádí. Pokud se nějaký výhon ulomí, rána zaschne a rostlinu to nijak podstatně neohrozí. Můžeme přesadit, když je rostlina rozrostlá. Nejlépe v březnu až dubnu. Pro zalévání si uchováváme raději odstátou, nejlépe dešťovou vodu. Tento kaktus se v domovině, to je ve střední Americe, používá nejen pro plody, ale také jako ochranná pnoucí zelená dekorace. Plody se konzumují čerstvé, chlazené, bez další úpravy. Pokud ji přesadíte do většího květináče, nezapomeňte na řádnou drenáž, nejlépe z cihlové drti. BANÁNOVNÍK /MUSA ACUMINATA var. CAVENDISH/
Banánovník pochází z tropických ostrovů a oblastí jižní a jihovýchodní Asie. Pro pěstování v bytě, se hodí především zákrskovitě rostoucí odrůdy Musa Cavendish. Je jich velká řada, jsou méně náročné na teplotu i vzdušnou vlhkost. Je to bylina která dorůstá do výšky 170 cm. Vhodná teplota pro pěstování je 22 až 25 °c a v zimním období by však neměla klesnout pod 17 °C. Při teplotě nižší než 15 °C zastaví růst. Banánovníku vyhovuje světlé místo u okna s vyjímkou severního. Rostliny přesazujeme do zahradnického substrátu a postupně do větších květináčů /konečná velikost nádoby by měla mít minimálně 40 l, ideálem je kolem 60 l/. V teplých letních měsících vyžaduje značnou závlahu - 1 l měkké /nejlépe dešťové/ vody i více. Snažíme se často rosit. Od jara do podzimu pravidelně přihnojujeme plnými hnojivy (Harmavit spec., Wuxal super, Biom univ., apod.). Pozor - memá rád fosfor!, proto je ideálním hnojivem např. Krystalon - plod a květ. V našich podmínkách kvete a plodí 3. rokem - přesněji - po vytvoření 60-ti listů. Květenství vyrůstá ze středu listů, vyzrání plodů po odkvětu v teplém prostředí trvá 3 až 4 měsíce. Plody tohoto banánovníku jsou cca 20 cm velké a mají výraznější chuť. Banánovník po odplození uhyne, ale z kořenů vyroste několik odnoží. Tyto je možné oddělit a pokračovat v pěstování. Pokud se objeví odnože již během růstu, odstraníme je, aby zbytečně nevysilovaly hlavní rostlinu. Pokud se na rostlině objeví nějaký škůdce - nejčastěji se jedná o svilušku. V tomto případě rostlinu ošetříme opakovaně chemickým přípravkem - Talstar, Omite nebo Nisorun.
Jedná se o mrazuvzdorný druh banánovníka - udávaná mrazuvzdornost až - 17 oC. Múžeme jej vysadit do volné půdy do zahrady. Před prvními mrazíky je nutno všechny listy odřezat a vytvořit okolo rostliny zábal ze suchého listí, slámy apod. Izolační vrstva musí být po celé délce stonku alespoň 30 cm silná a nesmí provlhnout. Nejlépe si pomůžeme, slepíme-li lepící páskou tabule polystyrenu a vzniklou krabici pak umístíme tak, aby byl stonek banánovníku uprostřed. Vnitřek pak vysteleme suchým izolačním materiálem. Nakonec přikryjeme víkem z polystyrenu a celou izolaci zabalíme do bublinkové fólie. Banánovník takto přečká bez problémů až do jara. Většina banánovníků se rychle vegetativně množí odnožemi, což má výhodu v tom, že pokud nechceme starý stonek zimovat, můžeme ho odstranit a zimovat pouze mladé rostliny nebo přikrytím vrstvou izolačního materiálu, jen oddenky. 
Granátovník je subtropická rostlina, která poskytuje nejen jedlé plody, ale všestranný užitek.Rostlina pochází z Přední, Střední a Malé Asie, odkud se rozšířil do celé Asie a jižní Evropy.
V našich podmínkách je granátovník cennou pokojovou nebo přenosnou rostlinou. Je především velmi dekorativní svým listem a květem. Doba kvetení je dlouhá. Má spoustu svítivě, šarlatově červených květů a poskytuje dobré ovoce. Květy mají v průměru 4 až 5 cm.
Granátovník na zimu opadává. Opadnutím listů končí vegetace. Raší brzy na jaře. Kvete od května do září, plody dozrávají postupně koncem září a v říjnu.
Plody jsou bobule 4 až 6 cm v průměru, kulaté s vytrvalým kalichem. Šťáva má načervenalou barvu, příjemnou vůni a chuť. Plody se konzumují v čerstvém stavu, nebo se zpracovávají na šťávy a kompoty. Šťáva obsahuje také značné množství vit. C. Používá se v lékařství k léčení žaludečních nemocí a proti arteriosklerose, poněvadž rozpouští vápenaté sloučeniny, povzbuzuje chuť a snižuje vysoké horečky.
Granátovníku vyhovuje klasický zahradnický substrát, který je běžně v prodeji. Nejvíce vláhy mu musíme poskytnout na jaře a v létě. V zimě , když je bez listů, zaléváme málo, jen aby kořenový bal zcela nevyschl. V tomto období rostlinu umístíme na chodbě, nebo ve sklepě.
V období vegetace pravidelně přihnojujeme univerzálním hnojivem.
Slabé výhonky vystřihujeme a tvarujeme pěknou korunku, buď jako keř, nebo jako stromeček. Již v lednu, či únoru můžeme rostlinu přenést do vytápěné místnosti, kde hned začne rašit a růst. Na jaře, hned po přejití Ledových mužů, můžeme rostlinu umístit ven na balkon, či terasu do polostínu. Po přivyknutí snese i přímé světlo.
Při troše pečlivosti se dočkáte pěkného ozdobného keříku, který se Vám odmění po celé léto pěknými květy a na podzim chutnými plody. Bude okrasou vaší zahrady, či bytu. V našich podmínkách kvete a plodí pouze zakrslá varieta - Nana. 
Narančila pochází z jihoamerických And z Ekvádoru a Kolumbie. Pro své plody podobné pomerančům je nazývána též malý pomeranč ze španělského jména naranchilla. Narančila je robustní vytrvalá rostlina keřovitého tvaru. V přírodě dorůstá asi 250 cm, u nás 80 - 150 cm. Listy jsou plstnaté, mohutné, vykrajované a velmi dekorativní. Existují i trnité varianty, které mají ostré až 2 cm dlouhé trny. Mladé listy jsou zbarveny do fialova. Květy jsou bílé nebo nafialovělé až 3 cm v průměru. Objevují se ve skupinách asi v 60 - 80 cm výšky. Pokud se při pěstování po odkvětu netvoří plody, je třeba rostliny uměle opylovat: rozřízneme prašník a navlečeme ho na bliznu. Tento způsob je již s úspěchem odzkoušen. Plody jsou kulaté, ve zralosti oranžové, porostlé jemnými chloupky, které se snadno odstraňují např. otřením látkou. Dužnina má sytě zelenou barvu podobnou kiwi, je aromatická, chuťově se blíží směsi jahod a ananasu nebo kvajávy. Narančilu můžeme celoročně pěstovat v bezmrazém skleníku nebo v bytě ve velké nádobě s možností vynášení ven přes léto. Zeminu potřebuje výživnou, kyprou, nejlépe zahradnický substrát. Vyžaduje častou a bohatou zálivku a přihnojování. Rostlinu můžeme v únoru hluboce seříznout pro docílení keřovitého tvaru. Pokud jsou na rostlině plody, provádíme řez po odplození. Rostlina nesnáší mráz, proto ji přezimujeme nejlépe na světlém místě při teplotě 10 - 15 °C.
Kávovník je tropická stále zelená dřevina. Pochází ze západní Afriky a jižní Habeše. Rozšířil se nejdříve do Arábie a potom do ostatních zemí, nejvíce do Brazílie, Jižní Ameriky a Asie.
Botanicky řadíme kávovník do čeledi - mořenovité. Tvoří nízké keře nebo stromky s vodorovně rozloženými větvičkami. Květy jsou malé, bílé sestavené ve svazečcích v paždí listů. Kvete až třikrát ročně. Plody jsou malé dužnaté bobule, při dozrávání tmavočerveně zabarvené s jedním, většinou dvěma popř. třemi semeny. Tato usušená a upražená semena jsou známá kávová zrna z obchodů. Mladé rostlinky kávovníku nutno dostatečně stínit, opatrně, ale dostatečně rosit, se zaléváním opatrně.. Rostlinu pěstujeme v běžném zahradnickém substrátu s přidáním rašeliny. Kávovník je stínomilná rostlina ideální pro pěstování i v tmavších bytech. Plodit začíná ve výšce 1m.
Během růstu nutno sazenice několikráte za rok přihnojit kombinovaným hnojivem do zálivky.
Kávovník je v bytě po celý rok pěkná dekorativní, stálo zelená rostlina, zejména v době, když se obalí třešňově červenými plody.
Muchovník velkokvětý ( Amelanchier x grandiflora ) – indiánské ovoce. V Čechách nově objevovaný druh bobulovitého ovoce, pocházející ze severní Ameriky. Využíván byl už odpradávna domorodými obyvateli, nyní se dokonce v USA a Kanadě šlechtí další nové ovocné odrůdy muchovníků. Konzumují se v čerstvém stavu, dají se i dobře sušit, zavařovat, použít na marmelády a sirupy. Plody připomínají chutí kombinaci sladkoplodých jeřabin a borůvek, jsou sladce navinulé a osvěžující. Muchovníky na jaro kvetou krásnými býlími květy a bývají proto využívány i jako okrasné dřeviny, na podzim ozdobně působí i jejich žlutooranžově zbarvené listí. Muchovníky lze použít i do nestříhaných živých plotů. Má bohaté bílé květenství a v létě velké množství chutných modročerných plodů. Listy se na podzim zbarvují červenooranžově. V dospělosti dosahuje výšky do 2,5 -3 m, šířky do 1,8 m. Pěstujeme ve volné lehčí půdě, je mrazuvzdorný. Rozkvétá v dubnu a květy snesou jarní mrazíky až do -5-7°C. Plody dozrávají od poloviny až do konce června. Muchovník roste dobře a zdravě v každé půdě a téměř není napadán chorobami a škůdci. I když bude růst a plodit bez jakékoliv péče, za dobrou péči a přípravu půdy se odvděčí vyšší úrodou a kvalitnějšími plody. Mladé rostlinky můžeme vysadit do jamek 60x60x60 cm a zasypeme kompostem nebo vyrytou zeminou do níž vmícháme asi 400 gramů Cereritu. Rostliny vysadíme do úrovně kořenového krčku a dobře přišlápneme, zalijeme a přihrneme kyprou zemí. Zálivka po výsadbě je nezbytná, aby rostliny dobře zakořenily. Pokud jsou dobře zakořenělé, snesou i dlouhé období sucha mnohem lépe než jiné ovocné druhy. Na jaře se výhony na keřích seříznou na 1/3 délky, aby se keř lépe rozvětvil. Mohou se seříznout i v druhém roce, aby keř měl asi 10 - 15 výhonů. Po 3. roce, když muchovník začíná rodit udržujeme výšku rostlin řezem na úrovni 2 - 2,5 m, aby se plodnost rozložila po celé délce výhonu a nebyla jen na jeho vršku a také pro pohodlnou sklizeň. Pokud se na výhonech přestanou vytvářet nové, mladé výrůstky, keř se omlazuje tak, že vždy 1/3 výhonů ořeže na )rovni půdy(podobně jako u rybízu). Mladé výhonky se někdy pod váhou plodů rozklání a vyplatí se vyvázat je než zdřevnatí. Pokud se sází více keřů volí se spon 2m x 3,5 - 4 m. Při jarním postřiku ovocných stromů se může postříkat i muchovník. Za vegetace stačí jeden postřik na list Horizonem. U nás škůdci zatím netrpí. Keř koření do hloubky až 140 cm a kořeny se široce rozkládají až do dvojnásobku průměru koruny, takže vodu i přihnojení spolehlivě najde. Od poloviny června bobule muchovníku dozrávají za slunečného počasí se sklízí na dvakrát. Když je chladněji je sklizeň postupná. Plody obsahují 8-12 % cukru, organické kyseliny, třísloviny, až 1% pektinů, karotin, vit. C, B2 a také až 1000 mg procl anthokyanů, které jsou nově poznány jako aktivní činitelé v prevenci celé řady chorob a hlavně rakoviny. Dužnina plodů je šťavnatá. Pro vyšší výtěžnost šťávy je výhodné, pokud se plody nechají po sklizni ještě asi 7 dnů přezrát. Pak se vylisuje až 80% šťávy. Šťáva má nádherou karmínovou barvu a v kombinaci s rakytníkem vytváří podle zastoupení celou barevnou škálu pro mísené nápoje. Z plodů může být zavařenina, kompot. 
Natalská švestka je bujně rostoucí stálezelený keř nebo strom původem z provincie Natal v Jižní Africe. Sdruženě rostoucí listy o velikosti 2, - 5 cm jsou široce oválné a tmavě zelené. Větve bývají opatřeny až 5 cm dlouhými trny. Při poranění roní husté bílé mléko. Květy jsou vonné, pětičetné, asi 5 cm v průměru. V závislosti na kultivaru jsou buď oboupohlavní nebo jsou na rostlině jak samčí, tak samičí květy. Rostlina je cizosprašná a v oblastech mimo domovinu bývá problém s opylovači. Plodem je červenofialová oválná bobule o rozměru přibližně 6 x 4 cm. Plody se sklízí až v úplné zralosti, kdy jsou měkké na dotek. Nezralé plody obsahují latexovité mléko.
Teplotní nároky odpovídají teplejším subtropům, dospělé rostliny údajně snesou i slabý mráz do -3 °C, mladší musí být před mrazem chráněny. Měla by kvést i plodit stále, ale existují výrazné sezónní výkyvy. Vyžaduje plné slunce. Není náročná na půdu, ale při alkalické reakci může trpět nedostatkem stopových prvků. Toleruje poměrně vysokou salinitu. Nároky na vláhu jsou nižší, nesnáší přelití. Množí se většinou hřížením nebo očkováním. Řízkování je složitější a dělá se většinou tak, že se nejprve mladá větev nařízne do půli, ponechá dva měsíce na stromě a teprve poté se řízek definitivně uřízne a nechá zakořenit. Semenáče plodí po dvou letech, řízkovance i dříve.
